Věřitelé si v Česku mohou vybrat jakéhokoli exekutora z celé země. Chybějící teritorialita exekutorů dlouhodobě vede k hyperkonkurenčnímu prostředí a ke vzniku takzvaného exekučního byznysu. Dlužníci s více exekucemi musí čelit mnoha exekutorským úřadům najednou. Podle Institutu prevence a řešení předlužení a dalších organizací to vede k sociální paralýze stovek tisíc lidí.
Jak to vypadá v praxi
Následující modelové příběhy vycházejí z reálných kauz, které sledují organizace jako Člověk v tísni nebo Charita ČR.
Petr: dopisová paralýza
Petr z Loun přišel o práci a nezvládl splácet spotřebitelský úvěr, nájem a pokutu za jízdu načerno. Výsledkem byly čtyři exekuce. Protože v Česku neplatí teritorialita, každou dostal na starost jiný úřad: jeden z Prahy, druhý z Brna, třetí z Plzně a čtvrtý z Přerova. Petr chtěl situaci řešit a domluvit si splátkový kalendář. Když ale zavolal do Brna, exekutor mu řekl, že dokud nesplatí přednostní pohledávku v Praze, žádné peníze od něj nepřijme, respektive je zabaví jako první. Každý exekutor zablokoval stejný bankovní účet a pokusil se o mobiliární exekuci. Všichni chtěli peníze hned a dluhy mezitím narůstaly o náklady všech exekucí. Zmatený a psychicky vyčerpaný Petr komunikaci vzdal a začal pracovat načerno, aby mu nezabavili i minimum na přežití.
Jana: dluh z mládí a exekutor přes celou republiku
Jana se v osmnácti zapomněla odhlásit z poplatků za komunální odpad v rodném městě na Moravě. Odešla studovat a pak žít do Chebu. O dluhu vůbec nevěděla, protože výzvy chodily na adresu trvalého bydliště rodičů, kde už nikdo nežil. Město předalo pohledávku exekutorskému úřadu se sídlem v Ostravě. Když jí po letech zablokovali účet kvůli dluhu, který z několika stovek narostl kvůli nákladům řízení zhruba na 15 tisíc korun, chtěla nahlédnout do spisu a situaci projednat osobně. Musela proto cestovat z Chebu na druhý konec republiky do Ostravy. Cesta a volno v práci pro ni znamenaly další finanční zátěž. Kdyby byl případ přidělen místně příslušnému exekutorovi v Karlovarském kraji, této zátěži by se vyhnula.
Marek: tlak velkých věřitelů
Marek měl několik drobných dluhů u telefonního operátora a dopravního podniku. Oba velcí věřitelé dlouhodobě spolupracovali s jedním obřím exekutorským úřadem. Ten sídlil stovky kilometrů daleko, ale věřitelům sliboval vysokou úspěšnost díky agresivnímu vymáhání. Místo lidského přístupu a koordinovaného splácení čelil Marek okamžitému zabavování majetku a neustálému tlaku na zaplacení částek, které kvůli odměnám vzdáleného exekutora několikanásobně převýšily samotnou jistinu. Tržní výběr exekutorů ho dostal do dluhové pasti, ze které ho vytáhlo až oddlužení.
Kolik lidí se to týká
Podle Exekutorské komory bylo ke konci června 2025 v exekuci 606 292 lidí. Vedlo se proti nim 3 164 843 exekucí, v průměru 5,22 na člověka. Deset a více exekucí mělo 93 139 lidí. Čísla v posledních letech klesají. Podle samotné komory ale hlavně proto, že se zastavují bezvýsledné exekuce, ne proto, že by se lidem finančně dařilo lépe.
Hlavní problémy chybějící teritoriality
Jeden dlužník, několik exekutorů
U soudu máte zákonného soudce. V exekuci máte toho exekutora, kterého v návrhu označí věřitel. Exekuční řád to přímo vyžaduje: v exekučním návrhu musí být uvedený exekutor a jeho sídlo. Pokud má člověk například pět dluhů, může jeho majetek a plat blokovat pět různých exekutorských úřadů z pěti různých koutů republiky. Komunikace s nimi je logistická noční můra. Exekutoři přitom dělají totéž několikrát: každý zvlášť obesílá banky, katastr, zaměstnavatele i pojišťovny. Kdo dřív zablokuje majetek, má přednost, a tak se blokuje všechno, i když člověk už jednomu z nich splácí. Charita i Rekonstrukce státu upozorňují, že takový systém je drahý pro zaměstnavatele i úřady a že část lidí nakonec odchází do práce načerno.
Náklady na cestovné
Cestovní náklady exekutorů jsou dnes částečně zastropované. Dřív ale dlužníci třeba z Karlových Varů přepláceli cestovné exekutorům, kteří sídlili v Ostravě nebo v Brně, a v mnoha případech platí zbytečně dál.
Soutěž o přízeň velkých věřitelů
Exekutor vykonává veřejnou moc, ale zároveň podniká: nese riziko a usiluje o zisk. To ve svém rozhodnutí konstatoval i Ústavní soud. Exekutoři soutěží na volném trhu o přízeň velkých věřitelů, tedy bank, operátorů nebo dopravních podniků. Zakázku pak často získá ten, kdo slíbí co nejtvrdší a nejrychlejší postup, mnohdy na hraně etiky. Věříme, že výkon rozhodnutí nemá být byznys.
Proč to samo nezmizí
Exekuční řád se za posledních patnáct let několikrát měnil. Od roku 2013 se automaticky spojují exekuce, které proti stejnému člověku vede stejný věřitel u stejného exekutora. Exekuce od různých věřitelů ale zůstávají oddělené. Teritorialita přitom není hypotetický nápad. Senát už v minulosti schválil návrh na krajskou místní příslušnost exekutorů s přidělováním podle předem stanoveného klíče, Sněmovna ho ale nepřijala. Existoval také poslanecký návrh, podle kterého by exekutora určoval soud a další exekuce proti stejnému dlužníkovi by přiděloval témuž exekutorovi. Jeho projednávání skončilo s koncem volebního období. Pravidlo „jeden dlužník – jeden exekutor“ obsahoval i vládní návrh velké novely exekučního řádu. Sněmovna ho ale v roce 2021 vypustila a místní příslušnost exekutorů tehdy neprošla ani v Senátu. Ústavní soud v roce 2021 zamítl návrh senátorů, kteří chtěli volný výběr exekutora zrušit jako protiústavní. Podle soudu nejde o ústavní problém, ale o politický. Jinými slovy: změnit to musí zákonodárci. Že to jde, ukazuje Slovensko, které volný trh exekutorů zrušilo.
Co navrhujeme
Novelizovat zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, a zavést:
- teritorialitu exekutorů,
- přidělování exekutora podle místa bydliště dlužníka,
- princip jeden dlužník – jeden exekutor,
- automatické spojování exekucí proti témuž člověku,
- transparentní algoritmus přidělování případů,
- omezení ekonomické závislosti exekutora na velkých věřitelích. Exekutora tak určí soud podle předem známého a veřejně kontrolovatelného klíče. Každou další exekuci proti stejnému člověku povede exekutor, který vede tu první, a exekuce se spojí do jednoho řízení. Jeden přehled, jeden účet, jeden splátkový kalendář.
Věřitel má dostat zaplaceno
Cílem není věřitele obejít. Exekuce má vymoci oprávněný dluh. Koordinované splácení u jednoho exekutora je pro věřitele předvídatelnější než několik úřadů, které se přetahují o stejnou mzdu a stejný účet.
Co zůstává otevřené
Místní příslušnost není kouzelná hůlka. Nejčastější námitka zní, že bez soutěže o věřitele budou exekutoři vymáhat méně účinně. Kritici také upozorňují, že se lidé stěhují, že případy je potřeba rozdělit mezi úřady rovnoměrně a že by se dostávaly i k méně výkonným exekutorům. To jsou skutečné otázky a novela na ně musí odpovědět, například tím, že exekuce zůstanou u prvního exekutora i po přestěhování a že se výkon jednotlivých úřadů bude veřejně sledovat. Důvodem nechat systém tak, jak je, ale nejsou.
Dluh nemá člověka vyřadit ze společnosti
Kdo pracuje, splácí a chce situaci řešit, potřebuje systém, který mu umožní dostat se z dluhů ven. Nejde o obecné „pomáhejme lidem v dluzích“, ale o konkrétní změnu zákona.
Jeden člověk nemá vést svůj život paralelně s pěti různými exekutorskými úřady.
Zdroje: Exekutorská komora ČR – data za 1. pololetí 2025 · Ústavní soud – teritorialita exekutorů · Rekonstrukce státu – Teritorialita exekutorů · Charita ČR – Nevymahatelné exekuce dusí českou společnost · Hlídací pes – Česká dluhová past · Advokátní deník – Teritorialita a vymahatelnost pohledávek · Ius et Societas – soutěžní práce 2023 · Wikipedie – Teritorialita soudních exekutorů · Peníze.cz – Exekuce v kostce · Člověk v právu – Odklad a zastavení exekuce · Aktuálně.cz – Vaše příběhy · Abivia – Exekutor zablokoval účet · Neovlivní – Petr Němec o exekucích · iROZHLAS – Sněmovna a novela exekučního řádu · Senát PČR – místní příslušnost exekutorů · Hospodářské noviny – Senát a teritorialita · Ekonom – spojování exekucí · Česko v právu – Slovensko a teritorialita