Česko neumí vybírat daně. Jak nastavit daňový systém spravedlivěji?

Náš daňový systém neplní svou základní funkci tak, jak by měl. Pracující s nízkými příjmy odvádějí na daních více, než by měli, a naproti tomu nejbohatší vrstva společnosti zdaleka nepřispívá spravedlivým dílem. Do rozpočtu na daních nevybíráme dost a následky poneseme ještě dlouho kvůli podfinancovanému školství, vědě, kultuře, sociální péči a mnoha dalším oblastem.

Daně v Česku dnes mají několik zásadních problémů. Práci zatěžujeme více než majetek. Penalizujeme nízkopříjmové zaměstnance takovým způsobem, že se práce někdy prostě nevyplatí a lidé jsou tlačeni do šedé ekonomiky. K tomu máme desítky výjimek a úlev snižujících daňové zatížení majetnějších lidí. Ty však nejsou podložené žádnými racionálním argumenty – vznikly spíše historickým kompromisem nebo díky lobbingu.

Výsledek? Ročně přicházíme o desítky miliard korun, které jsme mohli investovat do škol, nemocnic nebo infrastruktury. Zároveň lidé s nízkými příjmy platí relativně víc než ti, kteří si mohou dovolit využít všechny možné odpočty a výjimky.

Hlavní problémy českého daňového systému

Práce je drahá, majetek levný

Z každé koruny vydělané prací si stát bere podstatně víc než z koruny získané investicí do nemovitosti nebo akcií. Sociální a zdravotní pojištění plus daň z příjmu znamenají, že nízké a střední příjmy ze zaměstnání jsou zdaněny výrazně více než příjmy z kapitálu. To má dva dopady. Zaměstnavatelé jsou opatrní při najímání nových lidí, protože mzdy jsou drahé. A lidé s nízkými příjmy jsou kvůli vysokému zdanění práce hnáni do tzv. švarcsystému (kdy lidé fakturují jako OSVČ, ale fakticky jsou v pozici zaměstnance), což deformuje pracovní trh a krátí příjmy státu.

Progresivní zdanění práce?

Ačkoli daň z příjmu je mírně progresivní, celkové rozložení daňové zátěže vychází naopak jako regresivní. Podle výzkumu agentury PAQ research „spodní pětina ekonomicky aktivních s příjmem okolo 22 000 Kč měsíčně odvádí 40,3 %. Horní pětina s mediánovým příjmem 94 000 Kč odvádí 38,9 %“. Takové rozložení daňové zátěže je způsobeno především regresivním zdaněním spotřeby, OSVČ a majetku, které mírná daňová progrese nedokáže vyrovnat.

Nesmyslně nízká daň z nemovitosti

Česká daň z nemovitosti je i přes nedávné navýšení stále jednou z nejnižších v Evropě. Zatímco v ČR tvoří roční daň zlomek procenta z odhadní hodnoty (v řádu stokorun až tisíců korun), v západní Evropě a USA se sazby běžně pohybují v procentech tržní hodnoty (tedy desítek tisíc korun).

Za byt o rozloze 70 m² v centru Brna například odvedete daň ve výši lehce přes 1 000 Kč za rok.

Špatně fungující zdanění kapitálu

Daň z kapitálových příjmů je u nás obvykle 15 %. Lidé, kteří nežijí z příjmu ze zaměstnání, ale živí je příjmy z kapitálu, tedy už v základu odvádějí výrazně nižší daně. Kapitálové příjmy v ČR ale navíc podléhají řadě výjimek, které nejbohatším umožňují odvádět na daních ještě méně. To jen dále prohlubuje už existující problém s majetkovou nerovností (která se už nyní řadí k nejvyšším v Evropě: 20 % nejbohatších vlastní přes 80 % veškerého majetku,1 % nejbohatších vlastní téměř 30 % majetku).

Co s tím?

Úprava daně z příjmu

Místo abychom dále zatěžovali mzdy, měli bychom daňové zatížení práce snížit, zejména u nízkopříjmových zaměstnání. Vzniklou „díru“ v rozpočtu bychom mohli snadno vyřešit tak, že zároveň zdanění OSVČ přiblížíme zdanění zaměstnanců a zvýšíme a zefektivníme také zdanění majetku.

Daň z nemovitosti

Je nutné významně zvýšit daň z nemovitosti, která v současné době přispívá do státního rozpočtu podílem 0,7 % (průměr v OECD je okolo 1,9 % a průměr v nám podobných zemích, jako jsou Polsko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, je dokonce 2,3 %). Výše daně z nemovitosti se odvíjí od rozlohy bytu vynásobené koeficientem obce. Může tak dojít k absurdní situaci, kdy za luxusní byt v hodnotě 15 milionů Kč bude majitel platit stejnou daň jako za byt v méně lukrativní lokalitě s poloviční hodnotou. Daň z nemovitosti je potřeba provázat s cenou nemovitosti – tzn. že by se daň počítala jako malé procento z tržní hodnoty. Musíme se také bavit o progresivní dani pro vícenásobné vlastníky. V současnosti nemovitost funguje jako snadná a bezpečná investice, což vyhání ceny bydlení do absurdních výšin.

Zdanění kapitálu

Zdanění kapitálových příjmů (dividend, prodeje akcií, kryptoměn, podílů ve firmách) má v ČR standardní sazbu 15 % (při vysokých příjmech nad 1,5 milionu Kč je to 23 %). Významnou roli hrají daňové úlevy, které jsou pro investory extrémně výhodné, jako je časový test: pokud držíte cenné papíry ve vlastnictví déle než tři roky, jejich následný prodej je zcela osvobozený od daně z příjmu.

Podle ekonomů představuje vyšší zdanění majetku a kapitálu výměnou za nižší zdanění mezd nejzdravější způsob nastavení daňového systému. Zároveň daňové úlevy pro obchodování s kapitálem pomáhají disproporčně nejbohatšímu 1 % populace, čímž se prohlubuje majetková nerovnost ve společnosti. Je nespravedlivé, aby řadový zaměstnanec na daních odváděl přes 30 %, zatímco ti nejbohatší se snadno dostanou pod 10 %.

Úplný základ, který potřebujeme k tomu, abychom vybrali alespoň současnou standardní sazbu 15 %, je zrušení daňových úlev a výjimek. Do budoucna by také bylo dobré zvýšit standardní sazbu zdanění kapitálu, aby nebyli pracující penalizováni za svou práci.